NÁHRADNÍ VALNÁ HROMADA SPOLEČNOSTI Harvardský průmyslový holding, a. s. – v likvidaci konaná dne 22. ledna 2010

ZPRÁVA PŘEDSTAVENSTVA O ČINNOSTI A STAVU MAJETKU společnosti Harvardský průmyslový holding, a. s. za rok 2008


V roce 2008 pracovalo představenstvo společnosti ve složení – K. Staněk předseda a pánové JUDr. Tomáš Cabalka a Milan Husník, členové představenstva. Panu Husníkovi skončilo funkční období v říjnu 2008, byl však do představenstva kooptován a na následné VH opět do představenstva zvolen.

V možnostech, které jsou dané likvidací společnosti, se činnost představenstva soustředila především na součinnost s likvidátorem, s jeho kroky při dohledávání zcizeného majetku společnosti a získávání dokumentů, jejichž absence často brzdí i paralyzuje probíhající soudní spory. K nim představenstvo vypracovávalo a poskytovalo soudům svá vyjádření a rozbory, které k povinnostem tohoto orgánů přísluší. Kromě toho v roce 2008 představenstvo sledovalo a zúčastnilo se celkem 40 soudních jednání. V únoru 2008 pak Vrchní soud potvrdil rozhodnutí první instance ve věci žaloby, napadající usnesení valné hromady z 12. 10. 2003, tedy že usnesení této valné hromady, která odvolala představenstvo T. Ševčíka a dozorčí radu J. Sainerové, jsou platná. Což pro další vývoj v dohledávání ukradeného majetku mělo a má nemalý význam.

Představenstvo i v tomto roce pokračovalo v jednání s ministerstvem zahraničí a ministerstvem spravedlnosti o možnosti požádat příslušné úřady v Belize o vydání Borise Vostrého, ovšem opakovaně bez jakéhokoliv úspěchu.

Pro akcionáře HPH bylo v roce 2008 nejvýznamnější událostí zahájení hlavního trestního líčení - proti V. Koženému a B. Vostrému, obviněným z trestné činnosti ve výší minimálně 16,3 miliardy korun. V tomto řízení, které se týká působení Koženého a Vostrého v Harvardských investičních fondech v letech 1995 - 1997, byla předvolána řada svědků, kteří působili v orgánech těchto fondů, posléze společností. Jejich výpovědi pak jen plně ilustrovaly, jak se v těchto a dalších letech nakládalo s majetkem společnosti a tedy i harvardských akcionářů. Jak byl majetek z Harvardských investičních fondů a následně z Harvardských investičních společností ještě před sloučením do HPH rozkrádán a vyváděn přes společnosti, které ovládal Kožený a Vostrý, tedy přes Stratton, Husky Trading a firmu Zenko, za níž podepisoval smlouvy jejich spolupracovník a také bývalý estébák Juraj Široký. Vše pak řídila Koženého firma Harvard Capital & Consulting a prováděla je rovněž stále existující společnost HBS.

Jen pro zajímavost – v té době předsedkyní dozorčí rady HPH byla J. Sainerová, která po odvolání „její“ dozorčí rady v říjnu 2003 podává na likvidátora a HPH jednu žalobu za druhou. Naposledy žádá soud o dosazení druhého likvidátora do společnosti a vzápětí další žalobou požaduje likvidátorovo odvolání. Z výpovědí svědků také vyplynulo, že předsedové představenstev HIF obchodní smlouvy svých fondů jen podepisovali, aniž znali jejich obsah, nebo ani o těchto smlouvách nevěděli. Jeden z těchto předsedů, na dotaz soudu, zda mu nebylo divné, když za akcie, které prodal jeho fond, nepřišly na účet fondu žádné peníze, odpověděl – v té době nebylo dobré moc se ptát.

Před trestním soudem ve věci rozsáhlých podvodů Koženého a Vostrého svědčili i povolaní znalci. Jejich znalecký posudek potvrdil, že HIF při slučování do HPH měly majetek především jen v podobě akcií společnosti Daventree Ltd., tedy akcií zcela bezcenných, které se navíc nikde nenalezly, tedy tyto fondy byly totálně vykradené. Znalci, podle jejich výpovědi, prakticky neobjevili jediný obchod s kyperskými společnostmi, na němž by alespoň některý z HIF vydělal. Naprostá většina těchto tzv. obchodů totiž zůstávala bez jakékoliv úhrady. Znalci Bohemia Experts také potvrdili, že k doslova masivním převodům majetku v podobě akcií českých bonitních podniků z HIF docházelo v letech 1993 až 94 a jako jeden z příkladů byl uveden Harvardský dividendový a investiční fond, u kterého došlo k poklesu tržní hodnoty portfolia z 11,3 miliardy na 3,7 miliardy. Prodeje a zpětné těžce ztrátové odkupy mezi HIF a firmou Zenko označili znalci za drancování majetku HIF. V souvislostech, které soud projednává, také představenstvo spolu s dozorčí radou provádí analýzu činnosti především J. Sainerové a T. Ševčíka a i dalších osob při nakládání s harvardským majetkem s cílem nejen urychlit dohledání vyvedeného majetku, ale i zabránit jeho případnému dalšímu ukrývání před likvidátorem HPH.

K dalšímu zajímavému momentu došlo v polovině září, kdy B. Vostrý poslal trestnímu soudu své obsáhlé vyjádření. Podstatu tohoto vyjádření lze ve stručnosti shrnout – jestliže likvidátor Častorál tvrdí, že harvardský majetek zmizel, tak to není pravda, protože nic se nemohlo ztratit. Všechno řídil Kožený. Vostrý s tím neměl nikdy nic společného. Jestliže někdy nějaké obchodní či jiné smlouvy i podepsal, tak jejich znění vůbec neznal ani nezkoumal, dal vždy na doporučení spolupracovníků.

Rok po zahájení líčení proti Koženému a Vostrému před pražským Městským soudem bylo jistě jen hrou náhody, že se objevila dvanáct let stará žádost z Ázerbájdžánu o reference na V. Koženého z roku 1997, kdy chtěl privatizovat ropnou společnost Socar a proto skupoval ázerbájdžánské kupony. Žádost byla adresovaná našemu tehdejšímu premiérovi Klausovi tři roky potom, co Kožený z Prahy uprchl. Na pokyn premiéra poslal do Baku vřelé doporučení Koženého schopností a kvalit premiérův poradce Ing. Weigel, CSc.

Dalším soudním sporem je doslova dobývání převzatých dokladů a listin společnosti, od konkursního správce Cupky. Nakonec musela na něj být v srpnu 2005 podána žaloba na vydání listin, neboť na řadu urgencí likvidátora pan Cupka se neobtěžoval odpovídat. Vzdor soudnímu nařízení vydat listiny, převzaté po prohlášení podvodného konkursu na HPH od likvidátora a také od M. Pacovského, dodnes všechny dokumenty nevydal. Při posledním jednání jeho právní zástupce soudu prohlásil, že pan Cupka předávací protokol podepsal, ale že si nepamatuje co převzal a že možná podepsal převzetí více listin, než skutečně převzal. Mezi Cupkou nevydanými listinami byly i kopie směnek, čímž způsobil zastavení jednoho směnečného řízení. Jeho právní zástupce dokonce soudu navrhl, aby naše žaloba na vydání byla zamítnuta, protože prý Cupka požadované listiny prostě nemá. V té souvislosti bych se chtěl zmínit o stále naléhavějším tlaku harvardských akcionářů na podání žaloby na stát. Jedna taková žaloba byla k Evropskému soudu již podána a to na Ázerbájdžánskou republiku. Pokud jde o žalobu na Českou republiku, má to jedno legislativní úskalí. Uvedu to na příkladu žalob na český stát ve věci squeeze-outu, podaných k Evropskému soudu i s vyčíslením škody. Evropský soud uznal pochybení při realizaci squeeze-outu v žalovaných společnostech, ovšem požadavek na náhradu škody odložil s tím, že je předčasný, neboť v České republice probíhají soudní řízení ve věci nápravy vyplacených protiplnění.

Je tedy evidentní, že podávat žalobu na český stát by v současnosti nebylo příliš produktivní, neboť dosud probíhají soudy, jejichž rozhodnutí přinesou právě možnost škodu najisto vyčíslit. Jako příklady uvedu spory o směnku Oily Rock na 9,8 miliardy, platební příkaz zůstává z rozhodnutí první instance v platnosti, o zablokovanou sumu 20 miliónů dolarů a v probíhajícím hlavním trestní líčení s Koženým a Vostrým, jde o již zmíněné podvody za 16,3 miliardy korun.

zpětzpět na začátek stránky