NÁHRADNÍ VALNÁ HROMADA SPOLEČNOSTI Harvardský průmyslový holding, a. s. – v likvidaci konaná dne 29. 2. 2008 v Praze

ZPRÁVA PŘEDSTAVENSTVA O ČINNOSTI A STAVU MAJETKU společnosti Harvardský průmyslový holding, a. s. – v likvidaci za rok 2006


Složení představenstva HPH, a.s. – v likvidaci zůstalo nadále nezměněné – předseda představenstva Karel Staněk, členové představenstva pánové Milan Husník a JUDr. Tomáš Cabalka.

Jednou z nejdůležitějších činností představenstva bylo eliminovat škody a problémy, způsobené prohlášením podvodného konkursu na společnost. Jen pro představu – ty problémy nejsou ukončeny dodnes, neboť bývalý konkursní správce J. Cupka odmítá společnosti vrátit převzaté doklady a předat vyúčtování své činnosti za dobu trvání konkursu. Proto nebylo jiné možnosti, než podat na J. Cupku žalobu na vydání listin, která zatím jen leží u soudu. A snad pro zajímavost lze k tomu přidat takovou drobnost – pan Cupka hotovost zhruba 7 miliónů korun z účtu HPH převedl na svůj osobní účet. Když likvidátor požádal po zrušení konkursu o dispoziční právo k tomuto novému účtu, byl vedením banky odmítnut s tím, že jde o soukromý účet fyzické osoby, u kterého není vyznačeno, že by šlo o finanční prostředky HPH.

Další významnou činností bylo jednání s ministerstvem spravedlnosti o extradici B. Vostrého z Belize. Po počátečním příznivém postoji ministerstva spravedlnosti, jmenovitě prvního náměstka ministra spravedlnosti JUDr. Romana Poláška, který dokonce o možnosti vydání B. Vostrého jednal s vicepremiérem belizské vlády na mezinárodní konferenci v Guatemale, přišly parlamentní volby a odchod JUDr. Poláška z ministerstva. Nový ministerský náměstek pro mezinárodní vztahy pokračování této záležitosti jednoznačně odmítl s tím, že to není možné a že jediným řešením je, počkat až Vostrý udělá chybu a vycestuje z Belize, aby mohl být zatčen Interpolem. Představenstvo se proto obrátilo na ministra zahraničí a jeho zásluhou došlo v této věci přece jen k jistému posunu, jehož vyústěním je dopis představenstva ministru spravedlnosti, na který dosud odpověď nedošla.

Představenstvo se samozřejmě věnovalo i všem probíhajícím soudním jednáním a v rámci svých možností a pravomoci poskytovalo soudům svá vyjádření, případně potřebné listiny. Pokračovalo také ve spolupráci s likvidátorem společnosti v úsilí získat pod kontrolu společnosti 50 miliónů dolarů, které B. Vostrý převedl do slovenské firmy J. Širokého Druhá strategická, a předseda představenstva se zúčastnil bratislavských jednání s představiteli slovenského policejního prezídia. Představenstvo pokračovalo i v marném vymáhání dokladů HPH od bývalého, nepravomocně zvoleného předsedy představenstva T. Ševčíka a podílelo se na převzetí společnosti Daventree Resources Kypr, do které byl v roce 2002 údajně soustředěn veškerý tehdejší majetek HPH, aby pak byl převeden do HPH Cayman pod kontrolu B. Vostrého. O čemž protiprávně rozhodovali výhradně B. Vostrý a T. Ševčík, neboť k takovému převodu majetku byl nutný souhlas valné hromady, ale s tím se nikdo nezdržoval.

Podle svých možností představenstvo v součinnosti s likvidátorem usilovalo o vrácení dohledaného majetku pod kontrolu HPH a tedy i jeho akcionářů, což se týkalo i snahy vrátit do HPH společnosti VÚSU, Intesunion a Union Lesní Brána. Ve spolupráci s dozorčí radou se představenstvo HPH podílelo i na vypracování nových stanov společnosti, na jejich zjednodušení a tím i jejich jednoznačnosti. V součinnosti se sdružením OSMA se představenstvo v maximálně možném rozsahu věnovalo na internetových stránkách informačnímu servisu pro akcionáře HPH. V rámci své snahy dát akcionářům co nejvíce dostupných informací, uspořádalo v únoru a červnu tiskové konference.

Svou činnost a spolupráci s likvidátorem společnosti představenstvo HPH projednává a konzultuje s dozorčí radou na pravidelných společných jednáních a mimořádnou pozornost věnovalo přípravám žaloby na stát. Zatím byly podány žaloby na Ázerbájdžán a na Kyperskou republiku, pokud jde o žalobu na instituce v ČR, představenstvo posuzuje, zda by bylo výhodnější počkat s podáním až po ukončení první instance právě probíhajícího soudu s Vostrým a Koženým, s přihlédnutím k tomu, že by důkazy projednané při tomto řízení, měly nesporně pro náš záměr podstatně větší závažnost.

Rok 2006 byl pro společnost významný ještě jednou skutečností – v březnu byl doc. Zdeněk Častorál již naprosto nesporně potvrzen soudním výrokem ve své funkci likvidátora společnosti. Třebaže byl právě Městským soudem v Praze likvidátorem jmenován v roce 2000, skutečnost byla taková, že ještě v létě roku 2005 jeden ze soudců tohoto soudu odmítl žalobu, kterou jménem společnosti doc. Častorál podal s tím, že není osobou oprávněnou za HPH žalobu podávat. Při prohlášení konkursu na HPH dokonce soudkyně Hodačová ve svém usnesení uvedla, že soud nezkoumal spornost oprávněných či neoprávněných osob jednajících jménem dlužníka (míněni navrhovatelé konkursu), protože byl právního názoru, že to konkursnímu soudu nepřísluší a jde o věc, která je nad rámec jeho pravomocí, proto též nezkoumal oprávněnost návrhu na konkurs. Přestože navrhovatelé podali svůj návrh jménem HPH půl roku po odvolání z funkcí členů představenstva. Následné srovnání rozhodnutí soudkyně Hodačové s usneseními Vrchního a Nejvyššího soudu by se dalo vyjádřit zcela prostě – tato paní soudkyně by nemohla soudit ani spor o utržený knoflík a přesto soudí dál. Jen pro naprosté ujasnění – cílem tohoto podvodného konkursu bylo jediné – zbavit se oprávněných nároků čtvrt miliónů akcionářů, neboť v konkursu akcionáři nemají nárok na jakékoliv vyrovnání.

Dalším takovým dokreslením, co všechno se dělo kolem tohoto konkursu, bylo vyjádření státní zástupkyně pro Vrchní soud v odvolacím řízení – ta dokonce uvedla, že navrhovatelé konkursu byly osobami oprávněnými. Třebaže Vrchní soud zrušil konkurs na HPH 21. dubna 2005, právní moc na usnesení o zproštění Cupky z funkce vyznačila soudkyně Hodačová až v listopadu 2007. A jak už jsem řekl, stále není tato věc uzavřena z hlediska vydání dokumentů a musí se řešit soudně.

Jiným takovým dokladem je osud jednoho z trestních oznámení na nerespektování soudem vydaného předběžného opatření – bylo vyšetřovatelem odloženo s odůvodněním, že předběžné opatření není vymahatelné. Následná stížnost byla městskou státní zástupkyní zamítnuta, i když dokonce velkoryse připustila, že vyšetřovatel se dopustil chyby, když tomuto trestnímu oznámení přiřadil nesprávnou právní kvalifikaci. Bylo už podáno zhruba na 100 trestních oznámení ve věci rozkrádání Harvardu – některá zmizela, většina skončila jako to, o kterém jsem se teď zmínil – odložením.

Teď při přípravách žaloby na stát se potýkáme s problémem promlčení značného počtu spáchaných trestních činů. Někdo může říci, že je to vinou liknavosti současného vedení HPH. Na to bych odpověděl další skutečností – v roce 2003 jsem podal trestní oznámení ve věci trustů. V nedávných dnech, tedy v roce 2008 přišlo oznámení, že toto trestní oznámení bylo odloženo, s dalšími třemi. Jedním z těch tří bylo i velice podložené trestní oznámení ministerstva financí, přesněji finančně analytického útvaru. Takhle léta ubíhají a trestné činy se promlčují.

Možná jistou ilustrací, proč tomu tak je, může být rozhovor s D. Třískou, který byl náměstkem ministra financí a v roce 1991 nebo počátkem r. 1992 musel ministerstvo velice urychleně opustit. Rozhovor byl zveřejněný při příležitosti oslav kuponové privatizace v prvních lednových dnech loňského roku v časopise PRO 51, který vydává ODS. Tam se pan Tříska prezentuje jako jeden z architektů kuponové privatizace a tvrdí, že Kožený nikoho v naší republice neokradl. Superpozitivně pak hodnotil, že než ho Kožený jako jeho poradce opustil, řekl mu pár věcí, které Tříska potřeboval vědět a které mu nebyl schopen vysvětlit ani britský Know How Fund, dokonce ani Jan Švejnar. Pokud jde o to, co bylo v devadesátých letech v harvardských fondech, tak ty prý měly z těch nebo oněch důvodů potíže. Už před lety jsem se ptal lidí, kteří počátkem devadesátých let pracovali na ministerstvu financi – jak se vlastně Kožený dostal na ministerstvo jako poradce. Nikdo nevěděl, prostě se tam jednoho dne, neznámo odkud a proč, pojednou zjevil a hned jako osobní poradce náměstka ministra.

S čím vším se musí likvidátor pan Častorál a nemalým dílem i představenstvo potýkat, dokonale dokládá žaloba jakéhosi akcionáře Lukšíka z Hradce Králové. Sice od roku 2000 nikdy nebyl na valné hromadě, nikdy nepožádal o materiály z VH, na které má každý akcionář právo, ani nepožádal telefonicky či písemně o jakékoliv informace, nicméně podal žalobu na odvolání likvidátora. Žádné důkazy neposkytl, jen se ve své žalobě odvolával na anonymní diskusi v rubrice Názory na internetu. Že se nezúčastňoval valných hromad vysvětlil soudu tím, že je velmi chudý a proto nemá ani jednou za rok peníze na takovou cestu. Samozřejmě, že k soudnímu projednávání nepřijel, ani k dalšímu projednávání se opět nedostavil, stejně jako jeho právní zástupce, oba bez jakékoliv omluvy. Na cestu do Prahy na VH sice pro svou fatální chudobu nikdy neměl, na nesmyslnou žalobu a právní zastoupení zřejmě někde našel peněz kupodivu dostatek.

Je samozřejmé, že se vám zdá řešení harvardské kauzy zdlouhavé, je však potřeba uvědomit si jedno – Kožený, Vostrý a jejich lidé se o nějaké dodržování zákonů nestarali a deset let si dělali, co chtěli a procházelo jim to. Likvidátor, představenstvo a dozorčí rada však musí naprosto striktně zákony respektovat a i z jiných kauz dobře víte, jak je v této zemi stále spravedlnost zoufale pomalá a bezzubá. A na to všichni, kdo Harvard rozkrádali, samozřejmě sází. Jistě jste četli Koženého prohlášení k zahájení soudu s ním a Vostrým. Všechno bylo a je čisté, on má doklady, pošle je soudu, státní žalobce tají důkazy o jeho nevině – ovšem kam zmizely ty desítky miliard majetku, které byly v harvardských fondech, o tom mlčí. Jak je možné, že tyto fondy v roce 1996, při slučování do HPH už byly zcela prázdné? Kam zmizelo přes 200 miliónů dolarů z Kantupanu? Proč nesplatil směnky? A tak bych mohl pokračovat. Vostrý je alespoň natolik soudný, že mlčí…

Jistě v rámci možností zahájení soudu s Vostrým a Koženým sledujete. Soud se ovšem zabývá jen 110 obchody, které v letech 1995 a 96 probíhaly s akciemi lukrativních českých podniků a způsobily Harvardu odhadovanou škodu 16 miliard korun. Jeden ze způsobů, jak rozkrást harvardský majetek byl docela jednoduchý. Třeba firma Zenco prodala balík akcií Telecomu jednomu harvardskému fondu za cenu 2700 Kč/akcie a vzápětí tento balík koupila zpět za cenu o 500 Kč/akcie nižší. V dalších dnech totéž firma Zenko provedla s dalšími pěti harvardskými fondy a výsledek těchto dvanácti obchodů znamenal škodu přes půl miliardy korun, o které akcionáři harvardských fondů přišli. Takovou jistě zcela zanedbatelnou okolností při těchto obchodech bylo, že firma Zenko žádné akcie Telecomu nevlastnila, jen si je od harvardských investičních fondů půjčila a po provedení těch dvanácti obchodů je zase poctivě vrátila. Abych nezapomněl na další drobnost – z těch obchodů při slučování harvardských fondů do HPH nebyla na jejich účtech jediná koruna.

Zatím si svědci před pražským soudem toho samozřejmě moc nepamatují, nebo se nedostavují, ale objevil se jeden, který toho věděl kupodivu dost. Ještě před listopadem 89 spolupracoval s Vostrým, když ten ještě působil na VI. správě. Vostrý je prý skvělý, inteligentní chlap, svědek ho dobře znal a zaručil se, že z toho, co Vostrý dělal v Harvardu, mu nezůstala pod palcem jediná koruna. Všechno bylo poctivé, i teď se živí na Belize také poctivě. Sice má přístup k nějakým harvardským investicím v zahraničí, ale pečuje o ně a je tedy spravedlivé, že si bere oprávněně nějakou drobnou odměnu z úroků. A dokonce si prý založil cestovní kancelář.

O Koženém, kterého svědek soustavně nazýval familiérně Viktorem, vyjevil pozoruhodnou informaci – prý jen byla vyhlášena první vlna privatizace, tak sedl na letadlo a odletěl do zámoří do Bostonu. A pak kdykoliv bylo potřeba něco rozhodnout, udělat nějaký rozhodující krok, tak Viktor okamžitě letěl do Bostonu. Na otázku soudu zda, tedy o harvardských věcech rozhodovali lidé z Bostonu, řekl, že nechce tvrdit, že byl Kožený řízen z Bostonu, ale že to byla vzájemná spolupráce, ovšem Kožený se prý rozhodně radil v USA a ne u nás. Jinak měl Viktor o těch lidech v Bostonu mluvit jako o přátelích, se kterými studoval.

Karel Staněk
předseda představenstva

zpětzpět na začátek stránky